Jako malý kluk (cca 8 let) a spolu s rodiči a roční sestrou jsme se vydali na dovolenou do Itálie. Cesta autem byla plná radosti, smíchu a i zděšení, kdy jsme omylem lehce podrápali lak u auta. Když jsme dorazili do italského města Bibione, rozhodli jsme se nejdřív ubytovat a potom projít okolí.

Třetí den, kdy jsme šli projít po levé části města, jsem se odtrhl od rodiny a ztratil se. Začal jsem panikařit a snažil jsem se najít cestu zpět k rodičům. Prošel jsem všude, kde jsem znal. Prošel jsem okolo pláže, pizzerie a zmrzliny, u které jsme byli, dokonce jsem se šel kouknout i do hotelu, ale nikdo nikde.

Po hodině jsem se šel vrátit na místo, kde jsem se od nich odtrhl, když v tu jsem najednou zahlédl mamku. Po chvilce dorazil i otec a i přes zděšení jsem se začal smát, protože jsem zjistil, že všude, kde byl otec, jsem byl o pět minut napřed já.