Když mi bylo 10 let, tak jsem s pojišťovnou odletěl do Černé hory. Upřímně, byl jsem první v rodině (obecně i dopodrobna), který kdy letěl (a to sám v tak malém věku) letadlem. Upřímně jsem se bál, protože představa, že nikoho nebudu znát, neumím moc anglicky ani jiným celosvětově cizím jazykem, byla děsivá.

Jsem na letišti v Praze a já už si našel nové kamarády, Štěpánka, Petr a hoch, na jehož jméno si už nedokážu vzpomenout. Domluvili jsme si, kdo kde bude sedět v letadle a šli jsme do letadla.

Při příletu do cizí země jsme vyšli a jeli autobusem do města, kde jsme měli být ubytovaní. Šli jsme se ubytovat a vyfasovali jsme první pokoj (nejblíž k Wi-fině), který nám všichni záviděli.

Pár dní uběhlo, užívali jsme si u moře a párkrát i odcestovali. Nakonec jsme měli i diskotéku v noci, kde mě vyzvala 15letá holčina k tanci, ale jelikož jsem neuměl tancovat, tak jsem toho moc nezvládl. I přes to to byl jeden z nejlepších zážitků, který si do dneška budu pamatovat.